Kdo tu vlastně rozhoduje?

Kdo tu vlastně rozhoduje?

Kdo tu vlastně rozhoduje?

Člověk může přijít o schopnosti se rozhodovat třeba nemocí, úrazem, psychickým onemocněním nebo stářím. Někteří lidé potřebují pomoc při rozhodování z důvodu svého postižení v duševní oblasti. V minulosti byli v takové situaci svéprávnosti zbavováni. Bylo to poměrně jednoduché, a opanovalo to praxi.

Dnes nelze lidi svéprávnosti zbavit, lze je ovšem omezit. A to často tak invazivně, že to prakticky znamená zbavení. Klíčová je role soudů a veřejné objednávky, kterou mají od společnosti. Člověk pak může být vydaný všanc opatrovníkovi - buď veřejnému (obci), nebo soukromé osobě. Příklady ze života jsou nezřídka znepokojující.

Nikdo přece nechce, aby bylo rozhodováno za něj. Je však něco zvláštního v lidské povaze, co nás svádí k přesvědčení, že víme, co je nejlepší pro lidi kolem nás, pro naše přátele, děti, partnery, kolegy. Co dělají špatně, co a jak by měli řešit a co by pro ně bylo dobré. Každý máme jiný cit pro svobodu a autonomii druhých. A tento různý práh citlivosti platí pro všechny aktéry: soudce, úředníky, politiky, sousedy, přátele, nás, mě i vás. Je potřeba praxi měnit, modelovat, moderovat, ukazovat konkrétní příběhy, bojovat za autonomii vlastní i druhých. Právní základ pro to je: neděláme revoluci, naopak prosazujeme existující právo. Jenže jak to už bývá s právem, interpretace posouvá praxi sem tam.

Rozhodnutí v oblasti svéprávnosti a práva na rozhodování může člověku hodně pomoci, ale zároveň hodně uškodit. Právní úprava k tomu využívá paletu nástrojů, ze kterých se vybírá podle konkrétní životní situace člověka. Mají chránit jeho právo žít podle vlastních možností a představ a zajistit přitom přiměřenou bezpečnost. Rozhodovací praxe a často i výkon opatrovnictví za ní ovšem velmi pokulhává. Právě na potřebu pečlivého a individuálního rozhodování tato kampaň upozorňuje.

Kvalitativně nový právní rámec a základ pro naplňování práv lidí se zdravotním postižením vytváří Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením. Ukládá státům konkrétní povinnosti k odstranění bariér a vytvoření podmínek pro reálnou příležitost lidí s postižením žít běžným způsobem života. Článek 12 této Úmluvy garantuje lidem se zdravotním postižením právní způsobilost  a podporu, kterou mohou potřebovat při právních úkonech. Vychází z konceptu „podporovaného rozhodování“, který má nahradit tradiční opatrovnické systémy. Zde jsou linky na klip na youtube a na FB:

https://1url.cz/HMyrz

https://1url.cz/eM7wf

 

24. března 2020