Jak podpora při rozhodování může fungovat?
1. Na začátku pojmenujeme rozhodnutí, které má být učiněno: vyjasníme si, jaká je podstata problému, který má být vyřešen.
2. Sesbíráme a uspořádáme si dostupné informace: sbíráme informace o potřebách, preferencích, možnostech, hledáme aktivně zdroje informací, které potřebujeme získat. Když je sami neumíme sehnat, požádáme někoho, kdo se v dané oblasti vyzná lépe.
3. Popíšeme jednotlivé možnosti řešení.
4. Zvážíme pro a proti u jednotlivých možností: posoudíme, jak jednotlivé možnosti přispějí k řešení problému a jaké důsledky budou mít.
5. Vybereme tu z možností, která se jeví jako nejlepší. Neustále máme na mysli preference a potřeby člověka, kterému se pomáháme rozhodovat.
6. Vybranou možnost rozpracujeme do jednotlivých konkrétních kroků, řekneme si, které kroky vyžadují právní jednání.
7. Jednotlivé kroky zrealizujeme.
8. Rozhodnutí po čase vyhodnotíme: byl vyřešen problém který jsme pojmenovali na začátku? Jaké důsledky mělo rozhodnutí pro člověka, kterému jsme pomáhali udělat a realizovat jeho rozhodnutí?
Pokud problém vyřešen nebyl a nevyčerpali jsme všechny možnosti jeho řešení, vracíme se na začátek. Poskytování podpory při rozhodování nekopíruje model rozhodování samotného, které je založeno na emocích, intuicích, pokusech a omylech a napodobování. Člověk poskytující podporu při rozhodování ji musí poskytovat na základě hlubokého porozumění, spíše než na technickém přístupu bazírujícím na posloupnosti kroků. Podstata jednotlivých částí podpory se liší v závislosti na potřebách každého člověka.
Prolínajícím principem je maximální úsilí (i s využitím všech dostupných prostředků alternativní a augmentativní komunikace), aby člověk, kterému podporu při rozhodování poskytujeme, co nejvíce rozuměl rozhodnutí a důvodům na základě kterých rozhodnutí s naší podporou učinil.