Svéprávnost a rozhodování za časů koronaviru

Svéprávnost a rozhodování za časů koronaviru

Svéprávnost a rozhodování za časů koronaviru

Nejdřív to vypadalo jako teoretická otázka: ovlivní současná situace kolem nákazy Covid-19 neziskový sektor? V čase psaní tohoto blogu je už jasné, že ovlivní. Stejně jako ovlivní všechno ostatní. Jen se ještě pořád neví, jak moc. Základem každého správného fundraisingu je plánování. Jako společnost jsme plánovali, že v roce 2020 budeme mít létající auta ­- a skutečnost je taková, že se učíme, jak si mýt ruce.

Jako nezisková organizace jsme plánovali v roce 2020 uskutečnit několik zajímavých
fundraisingových akcí, pokračovat v osvětové kampani prostřednictvím sociálních
(a pokud by situace byla příznivá i outdoorových) médií, organizovat veřejné sbírky,
vést kurzy pro odbornou i laickou veřejnost. Zatím stojíme nad našimi plány a jak
dny a týdny ubíhají, škrtáme červeně. Jenže stejně jako v době koronaviru
nepřestanou umírat lidé na ostatní nemoci, nehody a na stáří, ani otázka lidských a
občanských práv nepřestane pálit. Naopak.

Na podzim 2019 jsme ve spolupráci se studiem Družina vyprodukovali mezitím již u
nás i v zahraničí známou kampaň To jsem z toho bazén. Hledali jsme formát, který
ukáže široké veřejnosti, požívající svobody pohybu i rozhodování plnými doušky, že
když se tato práva omezí, je to velmi nepříjemné. V jednom z pražských bazénů jsme
narafičili na návštěvníky přísně vymezený prostor, kde si mohou zaplavat. Netušili
jsme však, že v průběhu pár měsíců se náš sociální experiment rozšíří na celou
společnost. Respektive na celou civilizaci. Miliarda lidí doma. Miliarda lidí, která
najednou nemůže plavat v celém bazénu, jak byla zvyklá, ale jen v přísně označeném
kruhu. Navíc s rouškami na obličeji.

Ironií osudu máme teď všichni omezená práva. I když víceméně posloucháme hlasy
shůry, těžko bychom hledali někoho, komu se to líbí. Nemůžeme do práce,
nemůžeme do hospody, nemůžeme za kulturou ani za sportem, nemůžeme se
setkávat s kým chceme a kdy chceme, nemůžeme si nakoupit, někdy dokonce ani
zaplatit kolik chceme (v hotovosti). Sociální experiment, který jsme docela pracně
inscenovali, je najednou praxí běžného dne a běžného člověka. Říká se, že když si
něco vyzkoušíme na vlastní kůži, jsme pak empatičtější a chápavější. Dokážeme se
teď lépe vcítit do situace lidí, kterým byla (nebo právě je) svéprávnost omezována a
jejich životy vypadají tak jako ty naše teď? Ale nejen do léta nebo do nejbližšího
uvolnění podmínek. Ale často navždy!

Pokud jsme vás zaujali a na téma svéprávnost a rozhodování byste si chtěli přečíst
víc, zde je výborný zdroj informací. A pokud jsme vás přesvědčili o tom, že lidská práva bez ohledu na míru
zdraví nebo postižení jsou důležitá (nejen) za časů koronaviru, pak oceníme
podporu naší práce. Umíme efektivně a kompetentně pomoci lidem v situaci, kdy se
jedná o jejich svéprávnost a kdy je jejich právo se rozhodovat omezováno. Naše
motivace vychází z přesvědčení, že každý člověk umí vyjádřit svá přání, umí si
vybírat z existujících a hypotetických možností a oceňuje, když je jeho názor
respektován.

26. března 2020